POTKANŮV REVÍR
Sociální život ve stavbě není bohužel dostatečněprozkoumán. Zaprvé není snadné rozlišovat samé hnědé, v noci aktivní, podzemní potkany, za druhé se většina dosavadního výzkumu zaměřila hlavně na boj proti škůdcům.
Je známo, že potkani jsou silně vázaní na určitou lokalitu a samci svůj revír brání před cizími potkany. Dotírající potkani se většinou ostře a nekompromisně bránících, sebevědomých starousedlíků zaleknou a nechají se odehnat. O tvrdý souboj nemá nakonec nikdo zájem, i nejmenší poranění se může stát zdrojem infekce. Dojde-li k opravdovému souboji, potom probíhá podle pevně stanoveného vzoru. Zvířatanejprve zkoušejí své protivníky zastrašit tzv. kočičím hřbetem a naježenou srstí. Pokud ani jeden protivník nevyklidí pole, dochází k silným úderům drápy na zadních tlapkách, k boxerským soubojům nebo ke kousání. Střetnutí je neustále přerušováno. Přestávky jsou plné výhružných gest a pomočování. Vzdává-li se jeden z bojovníků, uteče nebo se vrhne ztuhle na záda. Tím uchlácholí vítěze. Poměrně málo toho víme o postavení jednotlivých samců ve společenství. Největší a nejstarší zvířata vybojují zřejmě téměř vždy vyšší postavení.
Do jaké míry mají potkani na vyšších stupních přednost při krmení nebo při páření, není dosud vyjasněné. V každém případě je zřejmé, pokud je kolonie v porovnání k množství krmení příliš velká, že odejít musí mladší zvířata s nižším postavením ve společenství.